 |
| na cestě |
Ono by bylo fakt pěkné, kdyby všechno bylo vždy vším. Ale občas je všechno ničím a hlavně na nic.
A je v pořádku se občas takhle cítit.
Nikdy mi takhle informace nepřišla nijak zvlášť důležitá. Že mám právo se cítit špatně, je v pohodě se občas cítit hrozně.
Jako jasně. Každý máme občas takové ty "špatné dny".... ale akceptujeme ten fakt, že to jsme taky my? Já doteď dělala, že to je jen ten den. To nejsem přece já. Já jsem ty dobré dny.. ty špatné dny neexistují. Protože to jen byl ten den. To se něco přihodilo. Já přeci nemám důvod být smutná.
Ale i to je mou součástí. I to jsem já. A je v pořádku se cítit tak, jak se cítím... i když jsem zrovna neprožila Druhou světovou válku a hladomor za Velkého skoku.
I tak se můžu cítit beznadějně. Ztraceně. Zoufale.
I tak se můžu cítit hrozně. A nedržet to v sobě. Přijmout to tak, jak to je. A prožít to. Jedině tak to odejde. Na prožívání svých pocitů nemusíme mít nějaká práva.
Protože... občas je všechno ničím a hlavně na nic.
Komentáře
Okomentovat