 |
| Achtopol, Bulharsko, 2016 |
Takový ten ráj, který si vytvoříš v hlavě. Taková ta nevinnost co proudí ti v žilách. Takové to, jak ti všichni říkají, že můžeš být čímkoli chceš být.
Takový ten pocit, když ti časem tvůj život zžírá to všechno dobré, co v tobě bylo. Takový to, když zoufalství tě hryže po celém těle. A ty se klepeš. Klepeš se před celým světem. A z celého světa.
Takový to, když přemýšlíš, že skočíš. Ale nevíš, co tě čeká. Jen máš takový ten pocit. Že to tak možná bude lepší. Skočit do jiné kapitoly. Nechat se unášet vírem nekonečna.
Takový ten moment, když si ale uvědomíš, že to tak vlastně nechceš. Nechceš být unášen. Chceš ovládat svůj proud. Chceš vědět kam plaveš. Chceš mít sílu nad svým životem.
Taková ta doba, kdy dostaneš najednou sílu. A vstaneš. Ale pořád se díváš na to moře. Ale už tě neunáší. Jsi jeho součástí. Smířená s realitou. Však odhodlaná postupovat dál. Nedokážeš lhát sama sobě. Už to není ráj. Ale je to část tebe. A proto jdi dál.
Podívej se mi do očí. Možná uvidíš takový ten můj rozpadající se ráj.
Takový ten ráj v každém z nás.
Komentáře
Okomentovat