 |
| V lese, 2015 |
Když máš špatnou náladu. Sdílíš to. Každopádně to jde na tobě vidět. A někdy dost hodně moc. Negativní energie.
°°°
Někdy chceme, aby to všichni viděli. Někdy je naším cílem to, aby to všichni spatřili... a co? Litovali nás? Hledám lítost v ostatních? V cizích očích? A proč vůbec litujeme sami sebe? To nejsme dost silní na to, abychom byli vděční za to, co máme teď a tady?
°°°
Když jsem smutná, chci, aby to mí blízcí věděli. Nechci snášet ten smutek sama.
Když mám strach, chci, aby to mí blízcí věděli. Nechci snášet svůj strach sama.
Co když tím, že jim neustále dokola říkám své strachy a problémy, vytvářím jim stejný pocit, jako mám já? Chci, aby se mí nejbližší cítili stejně špatně jako já? Chci v nich vzbuzovat strach?
Na konci dne jsme tady všichni sami pro svoje strachy. To jsou naše lekce, jež je potřeba se naučit.
Když něco cítíme, sdílejme to. Ale ne protože chceme, aby nás někdo litoval. Ne protože chceme, aby se ostatní cítili stejně jako my. Ale jen proto, aby to věděli. Ale pak to nechme plynout...
Ale každý máme svoji cestu, kterou budujeme. Nestrašme se navzájem. Podporujme se, ale nepodkopávejme sami sebe. Nevytvářejme se dusné ovzduší plné strachu a hniloby.
Je to všechno v hlavě. V naší hlavě. Domněnky. Nepřenášejme je dál.
Řekni NE strachu. Tím, že ho dál roznášíš, ho přivádíš ještě víc na svět. Sdílej co máš na srdci.. ale čistě. Bez přenášení stop. Bez přenášení dalších svinstev na ostatní.
P.S. Svoji realitu měníme vevnitř v sobě. Když změníš své myšlení, změníš svůj vesmír. A vesmír chce, aby se ti splnil tvůj osobní příběh. :)) Pak už nemusíme sdílet strachy a domněnky a mylné myšlenky. Žádné nebudou. Budeme jen my a naše souznění. :))
Když mám strach, chci, aby to mí blízcí věděli. Nechci snášet svůj strach sama.
Jenže.
Co když tím, že jim neustále dokola říkám své strachy a problémy, vytvářím jim stejný pocit, jako mám já? Chci, aby se mí nejbližší cítili stejně špatně jako já? Chci v nich vzbuzovat strach?
Na konci dne jsme tady všichni sami pro svoje strachy. To jsou naše lekce, jež je potřeba se naučit.
Když něco cítíme, sdílejme to. Ale ne protože chceme, aby nás někdo litoval. Ne protože chceme, aby se ostatní cítili stejně jako my. Ale jen proto, aby to věděli. Ale pak to nechme plynout...
Oni vědí.
My víme.
Ale každý máme svoji cestu, kterou budujeme. Nestrašme se navzájem. Podporujme se, ale nepodkopávejme sami sebe. Nevytvářejme se dusné ovzduší plné strachu a hniloby.
Je to všechno v hlavě. V naší hlavě. Domněnky. Nepřenášejme je dál.
Řekni NE strachu. Tím, že ho dál roznášíš, ho přivádíš ještě víc na svět. Sdílej co máš na srdci.. ale čistě. Bez přenášení stop. Bez přenášení dalších svinstev na ostatní.
°°°
Vím, že ses dneska bál. Ale já jsem ty. A já vím jak to máš. Neboj se.
P.S. Svoji realitu měníme vevnitř v sobě. Když změníš své myšlení, změníš svůj vesmír. A vesmír chce, aby se ti splnil tvůj osobní příběh. :)) Pak už nemusíme sdílet strachy a domněnky a mylné myšlenky. Žádné nebudou. Budeme jen my a naše souznění. :))
Komentáře
Okomentovat