 |
| depréza zkouškového období |
Není to tak trochu zvláštní. Zvláštní, že v jednu chvíli si myslíš tohle, pak tamto... a hlavně, že tu svoji mysl necháš ovládat svůj život...? Necháš ji myslet si, co chce.
Ale tak ať si myslí teda, když chce. Za čas možná přestane. Teď má asi myslet, mluvit. Tak ji nech. Asi.
Pochyby. Pochyby ze mě tečou jako vodopád. O mně, o světě. O budoucnosti. Ale vážně. Je to vlastně jen o mně. Všechno začíná u mě. A končí u mě. Ale kdo vlastně je to JÁ, hmm? Prý jsme všichni všechno. Takže to vlastně začíná všude. Vlastně asi ani neexistuje začátek. Je jen nekonečno. A možná nějaký cyklus. Prostě tomu říkejme, jak chceme. Existuje to. Okay.
Kdo vlastně jsi? A jde změnit to, kdo jsi? Můžeš být, čím chceš a nebo se staneš někým, kým se stát máš? A je to to, co chceš? A co vlastně chceš? Být šťastná? A co to znamená?
Bože, jestli něco tenhle život vyřeším, tak to bude zázrak. Ale tak zázraky se dějí každý den... nebo ne?
Ono můžou být nějaké zkoušky ve škole. A můžou být vážně hrůzostrašné. A možná momentálně pro tebe znamenají celý život. Ale. Ty velké zkoušky jsou tyhle milníky v životě. Jedna vlna za druhou. To je ten důvod. Poznat, pochopit. A začít to žít. Pochopit sebe. Okay? Okay.
Tak nestresuj. A nekašli na všechno. Nepatlej se ve všem. O tom to není.
Komentáře
Okomentovat