 |
| sami, 2015 |
Čím víc se v tom dloubu, tím víc je to nelogické. Jakože proč jsem já mnou a ty tebou. Proč se děje tohle a tamto... mám všechno zanalyzovaný, všude tabulky a papíry. Všechno chápu, ale vlastně nechápu. Všechno v hlavě.
Totiž dokud to nežiješ, tak to vlastně nechápeš. Tak vlastně nejsi tím. Tudíž k čemu ti je takové chápaní. Můžeš pomoci druhým, když chápeš? Možná jim pomůžeš pochopit, ale žít musí začít sami.
Přišel jsi mi do života. Začala jsem víc chápat. Je to tebou nebo mnou? Bude to mnou, to moje věčné chápání chápe i tohle. A ten náš imaginární svět, o kterém ani nevíš. V tomto světě všechno chápu, jsem tím, tudíž žiju v souladu se svým chápáním, jestli chápeš.
A hlavně ty mě v tomhle chápajícím světě chápeš. Protože v tom světě my dva chápeme úplně všechno. A víme, proč jsem se tak chápajíce sešli. Narodili jsme se pro to, abychom se chápali navzájem. Všichni to chápou. A my chápeme všechny. A hlavně sami sebe.
Všechno to je ale v tom imaginárním světě, co jsem svojí chápající myslí vytvořila. A ty o tom nevíš. Ale pochopil bys to? Možná. Já bych tě pochopila tak či tak, možná.
Každý přece máme nějaký ten svůj až moc chápající svět, který ostatní nevidí.
To ale neznamená, že neexistuje.
Chápeš?
Komentáře
Okomentovat