Co chci?

Motivace. Důvod.

To mi občas chybí. A hodně. Jsem politování (ne)hodný lidský tvor, který si sám nedokáže určit své hranice. A teď v tom špatném slova smyslu.

Zkrátka a dobře, když něco chceš, určíš si priority. Dále důvod. Proč to vůbec chceš dělat? Pro sebe? Jsi si jistá? Neděláš to kvůli tomu, abys líp zapadla. Aby se na tebe lidi dívali jinak? Vážně?

Správnou odpovědí v mém případě je, že úplně ze samého začátku, kdy jsem byla ještě taková čistá nezjizvená duše, jsem dělala věci hlavně pro radost. A proto to fungovalo. Moje nadšení bylo tak velké, že se dalo rozdávat, byla to moje vášeň.

Co se stalo? Přestalo to být jen pro mě, začalo to to být pro ostatní. A tak jsem začala dělat pro ostatní. A přestalo to jít ze mě pro mě. Začalo to jít jen pro ně. A to nestačilo. Přestalo to fungovat. Přestalo to existovat. A tak jsem skončila.

Pak jsem začala něco jiného. Z hrozně špatného důvodu. Zase pro někoho jiného. To mě fyzicky vedlo na hezkou cestu. Psychicky to však bylo velice špatné. Od té doby jsem na horské dráze. Nevím, co chci. Hledám ale vlastně jenom sedím a čekám. 'Pročekávám' svůj život a nic nedělám. Život dělá za mě. Ale dělá doopravdy?

Kde je ta motivace? Co se děje? Tma. Světlo. Neprožívám. Okamžik jakoby neexistoval. Snažím se cítit... ale nejde to. Co chci?